LIŠANY

Silničko přes kopec klikatá,

vedeš nás  z léta do léta,

k  vesničce  v přátelském údolí,

tak hezké  až srdce zabolí,

pak   pohled  osvěží

kostelík s něžnou bambulkou na věži

uprostřed stromů.

Nejkrásnější jsou návraty domů

(R.Kudrnová)

Výklad názvu obce

Jméno Lišany je odvozeno od slova lísa, čímž se rozuměl nízký listnatý les, související s lískou.

Proto Palacký, dle základu slova, psal správně Líšany. Ovšem dle jiných zdrojů, základ jména tvoří slovo lysý.

Snad Lišany byly vsí Lysanů, lidí v osadě založené na místě lysém. Odtud Lysany, Lyšany, v kronikách i takto psané.

Lišany je prastará ves, kterou vévoda Friedrich daroval r. 1173 řádu Johanitů. V r. 1252 zde byl, dle listin,

dvůr královský. Král Václav tohoto r. vydal v Lišanech list kapitole vyšehradské. S králem zde byli přítomni olomoucký biskup Bruno, minorité Konrád z Vormsu a Dětřich, mistr Vecel a notář Herbort. Je ale velmi pravděpodobné, že na místě nynějšího kostela stálo nějaké lovecké hradiště a listina byla vydána na blízkém hrádku Hlavačově (Starém hrádku).

Ves byla několikrát zpustošena, i s kostelem byla vypálena např. r. 1450nebo r. 1620. Tehdy se přehnala třicetiletá válka a císařská armáda, která opustila ležení u Rakovníka se vydala 4. listopadu ku Praze. Lišany byly úplně spáleny a vyplašený lid se rozutíkal po okolí. Ale již v letech 1628-1629 dala Česká komora ve vsi postavit panský dvůr. Jeho základ tvoří centrum vsi dodnes, bohužel ve velmi změněné podobě (bývalé JZD, dnes soukromý majetek). K němu zabrala 14 a ¾ lánu dědin odběhlých sedláků.

Roku 1631 vpadli Sasové do Čech a v listopadu 110 jezdců vzalo Rakovník bez boje. Rakovničtí měšťané, spojivše se s nimi, vtrhli do Lišan a dvůr vyloupili. A tak roku 1633 podával hejtman zprávu, že v Lišanech jsou jen dva usedlíci a pustý dvůr. O rok později se na území Lišan rozložil plukovník Gallas s 22 kompaniemi.

Protože vrchnost potřebovala lid na práci, sháněla odběhlé poddané a pomáhala jim stavět obydlí. Už roku 1650 se můžeme dočíst ve starých listinách o panském dvoru, ke kterému patří rybník pod Borem (dnešní Bory), o svobodné krčmě (předchůdce zájezdního hostince, potažmo dnešní restaurace U Bidrmanů) , o špýcharu, podél jehož zdi chodí lidé dodnes, později pak o kamenném ovčíně. Název Ovčín nese samota u Borského rybníka také do dnešních časů.. Z hloubin těchto časů se vynořuje i mlýn Podhůrka, samota v mělkém dolíku, dnes zvaná Zákonův mlýn. První zmínka o tomto mlýně spadá do r. 1566.

O budově lišanské fary , v níž dnes sídlí obecní úřad, se mluví r. 1587 v zajímavé souvislosti.:

Děkan rakovnický Frands tohoto roku oznámil arcibiskupovi, že od sv. Havla musí se odstěhovati , aby mu dopřál pusté fary v Lišanech, protože se již s osadníky smluvil. V okolí je mnoho far bez kněží, lidé žijí beze slova božího, jako jsou ovečky bez pastvy a pastýře. Ale arcibiskup ho nepotvrdil. A tak hejtman Prolhofer dopsal sám arcibiskupovi a přitvrdil: V Lišanech již dlouho kněze nemají, téměř zhovaděli a žádají faráře podobojí, neb se vždy takovým řídili. Doporučuje, aby sem byl dosazen Václav Krušina z Chržína. Jest to týž Krušina Nepomucký, který r. 1590 žaloval na kněževeského faráře Michala, že se oženil. Sám byl ženat. Když se jeho žena v Rakovníce opila, že sotva na nohou stála, pravil k ní štiplavě pokrývač Jakub:

“Paní, málo jsi se napila.“ Ona mu spílala lotrů. Farář, jeda domů z města na koni, zastavil se u Jakuba a nadal mu do lotrů. Jakub naň křičel:

„Sám jsi lotr, když se užereš, nedáš dobrým lidem pokoje. Nepatříš na faru, ale na šibenici.“

Tolik veselá lišanská historka ze středověku.

Základní kámen nové lišanské fary, jejíž podoba je zachována dodnes, byl položen na den sv. Josefa 19. 3.1866, buova byla dokončena již 23. 9. téhož roku.

S přelomem r. 1700 do vsi, řečeno dnešním jazykem, investovali Valdštejnové. Historie o tom praví, že Valdštejn zvelebil dvůr velikým nákladem. Též pořídil křtitelnici, novou věž, zvon a nový kostel, který byl dokončen r. 1728. Od r. 1867 je kostel farním kostelem. Lišanský farní kostel Nanebevzetí Panny Marie patří od konce XIX. stol. k rakovnickému vikariátu.

Zdroj: Václav Kočka - Dějiny Rakovnicka,

Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do

polovice XIX. Století – II díl

Zajímavost:

O naší obci Lišany píše ve svém díle František Rachlík , prozaik, dramatik publicista, nar. 16.9. 1904 v Nymburku, zemř. 13.2.1980 v Praze. Knihu pojmenoval Pozdrav Pámbu, pane Randák a ilustroval ji Josef Lada.Tato spisovatelova prvotina je úsměvná a pohodová kniha, plná laskavého humoru, lidové slovesnosti a člověčího moudra. Pro nás, Lišanské je zajímavá právě tím, že její hrdina, tulák, člověk milující nadevše svobodu , přírodu a rodný kraj, pobýval nějaký čas poblíž Lišan, v opuštěné boudě v lese. O Lišanech se zmiňuje ve změněné podobě jako u Lejšanech, Lužná je Lučná, ovšem jméno Rakovník nemění. Podle autorky tohoto článku je nejpovedenější právě kapitola, která pojednává o příhodě z lišanských dožínek a jmenuje se Slavným trumpetistou proti své vůli.

S dovolením, zde je krátká ukázka:

To jsme hráli v Lejšanech na dožínkách. To byla vesnice, kterej jsme my muzikanti říkali „velká štace“, protože tam se dycky vybraly pěkný peníze na sólách. Tam byli hoši jaksepatří, samej bohatej sedlák – furianti. V tom ale byl taky čertův háček. Ty Lejšanský, dyž se do toho dali, tak co slovo, to rána, a co rána, to facka jako dům. Tam se muziky pořádaly, takříkajíc, kompletně s pořádnou pranicí, při který se všecko nakonec pěkně rozmlátilo, ale to se musí nechat, to zas veškerá čest, všechno se do krejcaru zaplatilo, neboť tam v Lejšanech na to bylo, samej movitém agrárník, a mohli si to dovolit. Nějaký to ucho, nos a zuby vzaly arciť taky někdy za svý, jak by ne, ale s tím už se musilo počítat.

Ty Lejšanský měli už ve vůkolí pověst vod pradávna jako rváči a pořízkové. A jak figura ukazovala, byli na tu svoji pověst hrdý a dělali všecko, aby ji uchovali. To se říkalo: „Tady se to pere jako v Lejšanech vo muzice.“ Nebo: „Ty máš hubu rozmlácenou jak lejšanskej chasník.“

Významné osobnosti se vztahem k Lišanům:

Antonín Pelc, nar. 16.1.1895 v Lišanech, zemř. 24.3.1967 v Praze,  ak. malíř, ilustrátor ,politický karikaturista, vystavoval v Evropě, USA a Lat. Americe, člen spolku výtv. umělců Mánes

 Václav Kropáček, 1841 – 1864, zapomenutý  básník, rakovnický Mácha, jeho otec žil v Lišanech
Josef Adolf Hanslick,  03.04.1785 v čp. 5  Lišany, zemř. 02.02.1859v  Praze
bibliograf, knihovník, básník, odborný publicista, přítel F. Palackého,  otec Eduarda Hanslicka, rakouského hud.  a lit. kritika, působil v Praze

František  Běhounek, akademik,  28.10.1898 Praha – 1.1.1973 Karlovy Vary

 autor dobr. a vědeckofantastických knih pro mládež, literatury faktu a odborných publikací, člen Nobilovy expedice na Severní pól v r. 1928 často navštěvoval Lišany, bydlela zde jeho sestra paní Holubová